V úterý se poprvé sešel celý tým, lidé, kteří se většinou ještě neviděli. Čas nám ale do harmonogramu házel vidle, hlavně kvůli dopravě, a tak, i když bylo v plánu welcome ledový kafe, napili jsme se vody a hned vyrazili do akce. Testovací jízda na retro bicyklu byla na pouhých 5 metrech splněna 😃 a River (umělecké jméno 🏞️) mohla jít do akce, přestože prý na kole seděla naposledy v 15 letech. 😃 Kolo si šlo dočasně odpočinout za mez do křoví, protože do auta už po přisednutí mistra kamery nevešlo, a s časovým deficitem rovnajícím se asi 1 hodině jsme vyrazili směr Znojmo. Cestou k nám ještě přisedli Lukáš a Lucka, takže nás bylo plné auto a ještě plnější kufr. Cesta plynula asi tak, jak si všichni představovali, jenže pak jsem dostal chuť na svoje kokosové smoothie, které jsem si načondal před odjezdem (aha, to zdržení, že 🤔😅). Moji chuť zachránila lžíce River, protože ten kokos nabobtnal nějak víc 😆, no a taky její někde evidentně dobře získaná schopnost asi z krmení dětí, protože jsem na sobě neměl ani jednu kokosovou vločku ❄️😃

Kousek za Moravským Krumlovem nešlo přehlédnout stánek se zmrzkou, a tak jsem se zavřenýma očima, ale s chutí udržet všechny čerstvé, navrhl zastávku – byla jednohlasně schválena. 🍦😅 Zádrhelek nastal ve chvíli, kdy jsem se zřejmě právě zaučující se zmrzlinářky zeptal: „A tahle, co mi teď podáváte, je malá, nebo velká?“ Zmrzlinářka: „Asi velká.“ A podávala mi velmi zvláštní tvar točené zmrzliny na kornoutku s miniaturním průměrem, takže to vypadalo jako překypující barokní sukně, nad kterou každou chvílí vyhraje gravitace. Chtělo to vážně rychlé jazyky. 😅 Když se množství zmrzky dostalo na kornoutcích do bezpečného stavu, byl povolen nástup a odjezd.

Do meruňkové zahrady k přátelům, manželům – zdravotní sestřičce Dáši a Vláďovi – jsme dorazili těsně před tzv. zlatou hodinkou, což se zdálo být ideální, a vlastně i bylo. Takové to hřejivé podvečerní světlo. Dáša s Vláďou nás přivítali stejně vřele, jako bylo právě to světlo, a byli nesmírně akční, což bylo super a hodně to pomohlo – děkujeme. 😊 Rychle jsme se dali do hledání toho nejlepšího meruňkového stromu. Ten byl v hlavě přesně a musel splňovat nejrůznější, především technická kritéria. „Tohle je on!“ shodli jsme se, ale při pohledu na něj tam přece cosi neštymovalo, teda alespoň náhodný chodec by nad tím musel kroutit hlavou, kdybychom mu řekli, že točíme o meruňkách a vybrali jsme si zrovna tento strom. 🌳🤣

Následovalo asi hodinové otáčení kouzelného prstenu 💍, až kameraman řekl: „Jdem na to!“ River se mezi tím štelovala do ovocného modelu a Dáša krájela meruňkové buchty. Z jejich chatky to celé tak nějak vonělo, aniž bych se tam při těch kouzlech stačil podívat. Klapka 🎬 a už to jelo, chvilku na meruňce, chvilku pod meruňkou a chvilku v meruňkách. 🍑🍑😃 Všechno paráda, srandy marmeláda, emoce, zážitky, jen čas byl neúprosnej a my ještě před sebou měli hodinovou cestu na další natáčecí štaci – do meruňkového sadu.

Tak když kamera řekla: „Máme!“, rychle všechno naházet do auta a odjezd. No, jenže to vůbec nebylo jednoduché. Protože když Dáša viděla kytaru, uprosila mě na jednu písničku, a to jsem jí prostě nemohl nesplnit, a tak jsem dal „Už vyplouvá loď John B“, což sedělo. 😃 Pak jsem se ale nachytal, když jsem se šel převlíct do chaty a uviděl ten stůl jak od kouzelného ubrousku. A teď si představte to dilema. Víš, že totálně nestíháš, a tohle před očima a v nose. No, to je normální mučírna. 😃 Mezitím už Dáša stála málem u kávovaru s prstem na tlačítku. Tým naklusal dovnitř a vrhl se na to jak kobylky, i přesto tam zbylo ještě jak pro zájezd a já musel, a vlastně i opravdu chtěl, Dáši a Vláďovi slíbit, že se nevidíme naposledy a že k nim uděláme výpravu po natáčení, posedíme si v klidu a dáme u kytary víc než jednu písničku. Tým s tím taky souhlasil, a tak nám byl umožněn odjezd. 😃

To už se ale v této době procházel kamarád dronista a výbornej člověk Tomáš meruňkovým sadem o 60 km od nás a dělal si zkušební lety. To my bysme v tu chvíli spíš potřebovali asi tryskáč. Vyjížděli jsme ze Znojma vstříc Pálavě, nad kterou začal vycházet měsíc, a za zády nám hořel úžasnej západ slunce. „Být tak teď právě v meruňkovém sadu, to by bylo,“ řekl jsem a zbytek posádky mně začal nejrůznějšími způsoby naznačovat, že tuhle krásnou myšlenku budu muset opustit a přesunout na jiný večer. 😃 Zprvu jsem jakoby dělal, že to neslyším, ale čím větší byl měsíc v úplňku nad Pálavou, tím víc se i ze mě stával realista. 😃 Nálada na palubě tím ale vůbec neklesla a cesta byla protkaná rozhovory na nejrůznější témata. 😃

Říkal jsem si: „Tak alespoň si ten sad třeba ještě stihneme očíhnout za šera a další den budeme vědět, do čeho jdeme.“ No, jenže ani to se nekonalo, protože když jsme se blížili a hledali Toma, už na nás mával z dálky baterkou, jak když o půlnoci přistávají letadla na runway. 😃 Jediné, co jsme si mohli vyměnit, byly zážitky, pocity a taky ovocné buchty. 😅 Tom mi ještě dal SD kartu se záběry z dronu. Nejsme sice na nich, ale v klipu najdou své místo, protože ta krajina kolem Pálavy je prostě srdcovka. 🫶 Nemohla chybět ještě společná fotka, loučení a odjezd k domovům. Týmu z auta ubývalo a hodin přibývalo, ani jsem se raději na ty ručičky už pak nedíval. 🫣😃

Díky za úterý!

V úterý večer cestou domů bylo všem v autě jasné, že meruňky na stromech v sadu v Kobylí už dlouho nebudou 😱, protože tam navíc každý den ještě probíhá samosběr, a tak dřív, než jsem stačil udělat návrh termínu, ostatní v autě mě předběhli a řekli: „Pojďme to natočit zítra.“ To mě překvapilo 😊, že nebylo třeba nikoho lanařit, a tak mi spadla pořádná meruňka ze srdce 😃 Hned se líp usínalo.

Středa se probudila do krásného letního rána a bylo cítit, že to bude zase pořádná vypalovačka ☀️ Časy setkání se věděly a nezbývalo než doladit rekvizity podle scénáře. Paradoxně při hlavních scénách v sadu jich bylo potřeba nejméně – tam to vážně bylo o něčem jiném 😅 Teda alespoň předběžně.

Odpoledne jsem začal sbírat tým kolem Oslavan a frčeli jsme směr Brno, pro River a kameramana Davida. Zpoždění jen asi 14 minut, což byl zázrak oproti úterý. Lepšili jsme se 💪 A už nás zas bylo plné auto 🚗

Do navigačky Kobylí a hurá za meruňkami. Věděli jsme přesně, kam jedeme, což byla velká výhoda. Ze začátku bylo v autě nějak ticho 🤔, který jsem se pokoušel rozmluvit, a asi na potřetí se to podařilo 😅 Šli spát pozdě, silné zážitky k tomu a ještě ten hic, no přímo devastující kombinace 😃 Přece jen se chytli a začala neřízená křížová konverzace na nejrůznější témata. Hned cesta utíkala rychleji.

Já si u toho v hlavě přehrával scénář a něco mě ještě napadlo 💡 Nastínil jsem to ostatním, oni k tomu řekli pár poznámek, a když jsme přijížděli kolem Klobouk u Brna, zastavil jsem se tam v obchodě ještě pro pár věcí 🛒. Sehnal jsem všechno a pokračovali jsme dál.

Za chvíli před námi byla cedule Kobylí 🎯 a už jsme se proplétali bludištěm cest přímo k sadu 🌳. Branka byla nezamčená, jak majitel slíbil, a my měli volný přístup do světa meruněk, jak do ráje. Na stromech se to ještě celkem usmívalo – holt pozdnější odrůda – díky za ni 🙏

Prošli jsme kus sadu a našli místo, kde byly stromy ještě celkem obsypané. Slunce nad námi vážně žhnulo 🔥 a stín jen minimální, protože stromy byly tak do výšky člověka. Ještě, že na kraji byl u plotu ořech, kam se všichni ubrali do stínu.

Vytáhl jsem z auta plech meruňkové buchty a kdo jí neměl ještě plné zuby, ochutnal 😃 Udělali jsme poradu, co a jak. S River jsme se vrátili zpět do dědiny, kde byla příjemná restaurace a nechali nás tam převléct. Trička s ovocem vzbudila zájem, a tak jsme povyprávěli vedení, co se dělo a bude dít. Se zájmem poslouchali a usmívali se. Prý je takové tričko k nakousnutí 😁

Dali jsme ještě rychlou limču na zchlazení a vrátili se do sadu, kde už Lucka, David a Lukáš připravovali věci. Už jsem myslel, že to roztočíme 🎥, ale ještě přišla River s nápadem a prosbou, že by se potřebovala naladit, tak jestli bych prý vytáhl kytaru 🎸 Splnil jsem to, protože sám vím, jak moc dělá, když se člověk před výkonem cítí dobře a vlastně i sám jsem se tím uvolnil a dostal se do flow. Takže to bylo i s kulturní vložkou 🎵😃

V sadu jsem ještě nehrál a myslím, že to nebylo naposledy – možná tady vznikl onen nápad na koncert v meruňkovém sadu v době sklizně 2027 pro všechny, kteří budou mít ovocné tričko 😉

Dozněl poslední akord, klapka, jedeme 🎬

Tohle natáčení bylo plné škodolibých zkoušek, kočkování, poznávání chutí (nejen ovocných 😁) a taky doslova upaplané a ulepené od meruněk 🍑 A přitom to začalo tak nevině a klidně, zdřímnutím si pod stromem 🤷

Ve 3/4 natáčení přihlížející a bavící se sadař prohlásil: „Tady je to jak po boji.“ 😃 Měli jsme v něm také povzbuzovače a režiséra v jedné osobě, který na nás v reálném čase volal, co máme dělat – holt skrytý talent 😃 Jeho hlášky jsou legendární. Poslechněte si je v sestřihu nepovedených záběrů „Best of meruňky 26“, to prostě musíte vidět a slyšet 😂

Jako polehčující okolnost musím říct, že jsme tu vystřílenou meruňkovou munici po sobě poctivě posbírali do bečky – Morava se nezapře 💯 To jsem ale ještě netušil, že v té bečce najde zchlazení má hlava. Na ten pocit mít ji v marmeládě snad nikdy nezapomenu 😂 River z toho samozřejmě měla neskrývané potěšení 😃 No ale já jí to vrátil už ve scénách předtím, takže fifty fifty.

Když kousala se zavázanýma očima do citronu, šklebil jsem se i za ni 😆 A to fakt byla blízko třeba i od červené cibule 😅

Umatlaní, ulepení, upaplaní a vyválení v meruňkách 😂 jsme se vážně těšili na závěrečnou scénu, která z nás měla všechno smýt 💦 Sadař řekl: „Tady kousek je vodní nádrž,“ kde jsme se okamžitě viděli. Po příjezdu na místo to ale nebylo tak fotogenické, jak popisoval, a hlavně tam byly opravdu vysoké břehy a pro nás neznámé vody.

Samozřejmě, že ve scénáři bylo konkrétní místo, ale vzdálené hodinu cesty 😃 Mezitím mi vlasy zatuhly meruňkovým cukrem, takže vypadaly něco mezi ježčími bodlinami a helmou na moped 😅 Nikdy bych neřekl, že meruňky můžou být tak silné tužidlo 🤔😃

Lukáš mezitím v sadu balil věci k odjezdu a dosbíral poslední meruňky. No co už, sedadla jsme zabalili do starých dek, nasedli a vyrazili k předem vytypovanému rybníku u Neslovic.

David začal zas počítat čas ⏳ západu slunce kvůli světlu a zjistilo se, že je to na knop. Mně se mezitím v hlavě vybavilo ještě jedno místo, s ještě hezčím a větším molem, ale bylo ještě o 20 minut cesty dál a teď už to musela být sázka na jistotu. Tahle scéna upaplaní a smytí se nedá jen tak opakovat. Nebo možná dá, ale to fakt nechcete 😂

Tady jsem se musel smířit s příslovím: „Lepší meruňka 🍑 v hrsti než džem na střeše.“ 😃 A udělal jsem dobře.

Říkali jsme si: „Teď už je to v klidu a pohodičce,“ a už to z nás začalo padat, nebo možná stíkat.

Po příjezdu k rybníku ale nastal trošku šok... 😲 Ne, nevypustili ho, žádnej hastrman, ale rybář, který seděl se synem přesně u mola, kde jsme chtěli točit 🫣 Byl jsem tady snad stokrát a nikdy nikoho nepotkal a už vůbec ne zrovna na tom jediném místě.

Sám jsem ryby chytával, tak vím, že přesunout se jinam nevyvolává zrovna dvakrát nadšení, a navíc tam byl ten malej kluk a já zrovna neměl čokoládu – mohl jsem nabídnout tak meruňku 😃

Nedalo se nic dělat, slunce se začalo schovávat za lesem 🌄 a světla ubývalo. Šel jsem první a v rychlosti vysvětlil situaci, nebo se o to alespoň pokoušel 😅, zatímco si nás rybář prohlížel – no ani se mu nedivím 😂

Měli jsme štěstí, že řekl: „No tak když už nám to vyplašíte 🐟, tak alespoň nám vytáhněte splávek, kterej jsme utrhli támhle o strom,“ a ukázal do vody.

To jsme měli kliku 🍀 Slíbili jsme to a rybář s klukem začali smotávat navijáky. Klučina z toho nebyl dvakrát nadšenej, ale pak začal se zájmem pozorovat 👀, co se bude dít, tak to mě uklidnilo, že bude mít alespoň zážitek. Pravda, hodně originální a nečekanej 😅

David naladil kameru, s River jsme si zuli boty, teda ona, protože já si na natáčení vybral boty sice hezké, ale takové, ve kterých moje paty nemohly vydržet 🫣, a stálo mě to ještě navíc dva puchýře velký jak Brno. No prostě boty za všechny meruňky 😅

Krátká porada o odrazu, délce letu a přistání a pak už jen:

„Žbluňky žbluňky, nejlepší jsou tvý meruňky!“ 🍑😃

Voda byla supeeer, jen na dně bylo nějak víc bahna, než se čekalo 😅 Ani se nechtělo ven, jenže se začal ozývat hlad. To vyřešil kebab v nedalekých Ivančicích – zasloužili jsme si ho. Tak jak jsem tým postupně po obědě sbíral, teď jsem ho zase vysypával z auta 😃 Doma jsem sprchou doladil to 💦, co nezvládl rybník, a usnul jak na vlnách 😴